Kapybara (Hydrochoerus hydrochaeris)
Řád: Hlodavci Výskyt: Jižní Amerika Prostředí: Mokřady, pobřeží řek apod. Tohle až 80kg vážící zvíře vypadá spíš na kopytníka(něco jako prase nebo hroch), ve skutečnosti to ale je hlodavec(dokonce největší), jeho nejbližší příbuzný je třeba morče. Co vás asi nepřekvapí, je fakt, že požírá různé listy, výhonky, ovoce a zeleninu. Je dobře přizpůsobená životu u vody, dokáže vydržet pod vodou na jednu nadechnutí asi 10 minut, k plavání má navíc mezi prsty plovací blány. Ve vodě se ukrývá před horkem i některými dravci, některé vodní rostliny tvoří velkou část jejího jídelníčku. K životu ve vodě se chodí také nozdry vysoko na hlavě, vysoko posunuté jsou také malé uši a oči, dřív se jí česky říkalo plavoun. Srst je hnědá, horní vrstva dlouhá a hrubá, spodní hustá a měkká. Velkou část hlavy zabírají čelisti s mohutnými řezáky, naopak ocas chybí úplně.
Kapybary žijí po většinu roku v menších skupinkách složených ze samic a vůdčího samce. Samci se chovají teritoriálně(mají vlastní území které si brání před ostatními), území si značkují pomocí sekretu který vylučují z pachových žláz na hlavě(u kořene nosu). V období sucha se stávají tolerantnější a stahují se ve větších skupinách k vysychajícím jezírkům. Kapybaří samice jsou podstatně větší než samci. Pohlavně dospívají ve věku 15 měsíců. Páření kapybar probíhá ve vodě, ale porod mláďat po asi pětiměsíční březosti probíhá na souši. Zajímavé je, že pohlaví kapybar se nedá snadno určit protože pohlavní orgány jsou ukryé ve zvláštním kožním záhybu. Mláďata se rodí vyvinutá a mohou příjmat pevnou potravu hned po porodu, matka je ale ještě dva měsíce kojí.
V poslední době počty kapybar ve volné přírodě rychle klesají, naopak chov v zajetí je častý, u nás mají kapybary třeba v zoo v Praze, Zlíně nebo Jihlavě. V některých částech Jižní Ameriky jsou kapybary chované jako mazlíčci, jsou schopné se naučit množství povelů podobně jako třeba psi.