Žralok bílý (Carcharodon carcharias)
Nadřád: Žraloci
Výskyt: Po celém světě
Prostředí: Tropická a mírná moře a oceány
Říká se mu také žralok lidožravý. Měří asi 6, někdy ale i 8 metrů. Barva jeho těla je v horní části šedá nebo modrošedá, dolní bílá. Díky tomuto zbarvení je, ať při pohledu zdola, tak shora skoro neviditelný. Jeho hlava je vybavená dlouhým, kuželovitým čenichem. Ten je posetý spoustou drobných jamek sloužících jako smyslový orgán. Žralok bílý má vynikající čich díky kterému může vystopovat krvácející kořist na desítky kilometrů daleko (dokáže zachytit i jedinou kapku krve ve víc jak 4 milionech l vody). Jeho hlava je navíc pokrytá jakýmisi čidly která vnímají elektrické pole, ta mu pomáhají také zachytit kořist. Žralok bílý je vybavený velkými, trojúhelníkovými zuby s pilovitými okraji. Na hřbetě má dvě hřbet. ploutve, obě jsou trojúhelníkového tvaru, ta druhá je ale mnohem menší než první. Kromě nich má také dvě velké prsní ploutvese srpovitým tvarem a dvě malé břišní ploutve (jak prsní tak břišní ploutve mu pomáhají udržet rovnováhu). Ani jedna z nich mu ale neumožňuje pohyb, žraločím "motorem" je silný ocas vybavený také ploutví.
Nejoblíbenější kořistí žraloka bílého jsou ryby, např. tuňáci nebo menší druhy žraloků, lachtani, a další ploutvonožci i jejich mláďata jejich kořistí se stávají i mořští ptáci a delfíni. Ploutvonožce loví většinou tak, že na ně zaútočí zespoda, zakousnou se a odplavou. Pak sledují kořist tak dlouhou, dokud ztrátou krve nezeslábne a pak ji dorazí.
Samice jsou větší než samci. Žralok bílý je živorodý. Narozdíl od savců se v děloze živí nejdříve neoplozenými vajíčky a pak i menšími sourozenci. Samice tak porodí nakonec 4-15 mláďat dlouhých přes metr.
I přes svojí špatnou pověst na člověka útočí jen výjmečně, naopak lidé ročně zabijí velké množství žraloků všech druhů, přímo, i znečišťováním moří.